Mechanismy fungování rozvoje autoregulace učení studentů

Abstract

Každý člověk se ve svém životě dennodenně zamýšlí nad svým chováním, jednáním a uplatňovanými strategiemi směřujícími k dosažení vytýčených cílů. Na základě zpětné vazby, které se mu dostává z nejbližšího sociálního okolí, i na základě úspěchů v dílčích oblastech života své chování reflektuje a následně modifikuje některé jeho prvky. Výše popsaný mechanismus je vlastní výhradně lidskému druhu, neboť jenom příslušníci rodu Homo sapiens jsou schopni přemýšlet v abstraktní rovině nad projevy a dopady svého chování a jednání a mechanismy fungujícími v rámci interpersonálních vztahů uvnitř society a následně své chování měnit a přizpůsobovat jednotlivým situacím. Popsaný mechanismus můžeme v obecné rovině označit jako autoregulaci. Shodně s naší koncepcí se také v odborné literatuře setkáváme s pojmem autoregulace v širším a užším pojetí. V širším pojetí bývá autoregulace chápána jako individuální proces, v jehož rámci dochází k interakci kognitivních a nonkognitivních aktivit, které ovlivňují jedincovo jednání. V užším pojetí je autoregulace vázána na konkrétnější situaci či jednání. Rozlišujeme tak např. autoregulaci učení, autoregulaci chování, sebeřízení a sebekontrolu. V předkládané monografii se zaměřujeme na autoregulaci v užším pojetí, a to na autoregulaci učení studentů, kdy se na základě provedeného výzkumného šetření pokusíme odhalit fungování mechanismů směřujících k podpoře jejího rozvoje. V našem pojetí chápeme autoregulaci jako výsledek vzájemné interakce tří faktorů: osobnostních, behaviorálních a environmentálních, kdy následná míra jejího rozvoje záleží na individuálním myšlení, pocitech a aktivitách, které jsou jedincem plánovány a cyklicky přizpůsobovány, a to s akcentem na vlastní osobní rozvoj. V prvních třech kapitolách se budeme zabývat problematikou autoregulace v teoretické rovině, kdy čtenáře seznámíme s možnými přístupy uplatňovanými jednotlivými vědními obory. Dále se zaměříme na autoregulaci učení, její teoretické modely a faktory determinující její rozvoj. V následujících dvou kapitolách seznámíme čtenáře s průběhem a výsledky realizovaného výzkumu zaměřeného na hledání kognitivních a nonkognitivních determinant rozvoje autoregulace učení Mechanismy fungování rozvoje autoregulace učení studentů 5 studentů pomáhajících profesí. K propojení teoretických konceptů a praktických výstupů přistoupíme v závěrečné kapitole, která bude shrnutím získaných výsledků a návrhů jejich možného využití.

The main theme of this book is self-regulated learning. The book is divided into two parts. The first part is about the theoretical basis of self-regulated learning. There, a definition and various views on self-regulated learning are given. The authors are focused on models and phases of self-regulated learning. The self-regulated learning models of B. J. Zimmerman, P. R. Pintrich and M. Boekaerts are described in detail. At the end of the first part there are described factors that determine the self-regulated learning process. These factors are motivation, cognitive strategies, metacognitive strategies and environment. The second part of this book presents a qualitative research of students’ self-regulated learning mechanisms. The authors describe in detail their research which was focused on cognitive, metacognitive and motivational aspects of helping profession students' learning. The research method was the focus group. Finally, the authors identified learning mechanisms of students’self-regulated processes.