Skauting a jeho vliv při resocializaci jedinců ve výchovném ústavu

Abstract

Základním cílem této práce je najít cestu k resocializaci jedinců za pomoci skautingu jako výchovně vzdělávací aktivity v podmínkách výchovného zařízení. Vzhledem k tomu, že ve výchovných zařízeních jsou děti z různého prostředí, jako je kupříkladu prostředí patologické v rámci rodiny, děti s různým mentálním i zdravotním postižením může tato metoda najít své uplatnění v oblasti výchovy i vzdělávání. Jedná se v podstatě o formu alternativního přístupu v oblasti výchovného procesu. Tato alternativní forma výchovy a vzdělávání, která může působit v širokém spektru rozvoje kognitivních i sociálních vlastností dětí, je jistě jednou z možností alternativního způsobu edukačního procesu, ale zároveň návratem k tomu, co je člověku nejbližší a tím je jistě příroda a zdravý životní styl. Teoretická část naší práce se především zabývá skautskými sdruženími a spolky jako výchovně vzdělávací aktivita a slouží k vyjasnění popisované problematiky. V další části se zabýváme samotnou metodou aplikace skautingu ve formě her a v návaznosti na resocializační proces při působení na děti z výchovného zařízení. Jedná se především o popis činnosti a praktické využití v rámci resocializace i edukace v takovémto typu zařízení. Pro dokreslení problematiky je rovněž nutné porovnat prostředí, psychologii osobnosti a samotnou problematiku výchovy. V praktické části práce se zabýváme výzkumem názorů a postojů jedinců na skauting, jeho využití v resocializační výchově a porovnání klasických a alternativních metod resocializační výchovy v rámci institucionální výchovy. Zároveň se zabýváme dílčími cíli, zkoumáním a odpovědí na stanovené otázky. V závěru práce jsou shrnuty získané výsledky výzkumu a zároveň stanovujeme jistá doporučení pro zavedení do praxe.