Vazba eukaryotických buněk na modifikovaných površích

Abstract

Práce je zaměřena na polyanilin, který je velice všestranný materiál a pro své vlastnosti by mohl být používán v různých odvětvích průmyslu. Možné použití je také v oblasti biomedicíny, proto je vhodné prozkoumat jeho chování v závislosti k tvorbě biofilmu eukaryotických buněk. V této práci bylo konkrétně zkoumáno sedm druhů plísní a sedm druhů kvasinek. Byl testován polyanilin (PANI), přesněji emeraldinová sůl, která byla následně upravena plasmou (PANI-P). Na povrch daných vzorků byla nanesena suspenze testovaných plísní a po určitých časových intervalech, celkově 46 dnech, bylo odečteno jejich přerůstání přes povrch. Následně byly porovnány výsledky mezi různými povrchy a různými druhy plísní. Pro kvasinky byly použity 96-ti jamkové mikrotitrační destičky, které byly potaženy PANI a PANI-P. Následně byly naočkovány suspenzí kvasinek a nechaly se kultivovat po dobu 48 hodin. Po uplynuté době se měřila schopnost kvasinek tvořit biofilm na daných površích. Měření probíhalo ve spektrofotometru při 595 nm, kde se měřila uvolněná krystalová violeť v 33% kyselině octové, navázána na buňky kvasinek v biofilmu. Výsledky přerůstání plísní ukázaly, že polypropylen, který byl použit jako referenční vzorek, vykazuje menší množství přerůstání povrchu mycéliem plísní oproti PANI a PANI-P a to u všech sedmi druhů. PANI a PANI-P neprokázaly vůči sobě významné rozdíly v množství přerůstání. U kvasinek byl použit jako referenční vzorek původní mikrotitrační destička, tedy polystyren. Výsledky schopnosti kvasinek tvořit biofilm byly zpracovány do grafu a vyhodnoceny T-testem, který u 4 druhů rodu Candida ukázal, že tvorba biofilmu byla podporována u PANI-P, u dalších 3 druhů nebyl výsledek jednoznačný.