Biodegradace směsných materiálů na bázi polyesterů a minerálních plniv

Abstract

Tato diplomová práce se zabývala biodegradací alifaticko-aromatického kopolyesteru PBAT, který se dodává pod komerčním názvem Ecoflex, s různými poměry syntetického zeolitu (0, 1, 5, 10 a 15 hm%). Byl zkoumán vliv na biodegradabilitu materiálu přídavkem zeolitu a ozářením vzorků UV-zářením. Připravené vzorky byly biodegradovány v kompostu při teplotě 58°C po dobu 128 dní. Po ukončení biodegradačního pokusu bylo zjištěno, že nejvíce mineralizován byl vzorek neozářené směsi Ecoflexu s 5 hm% zeolitu a to ze 67,24%. Ozářena směs Ecoflexu s 10 hm% zeolitu byla mineralizována z 61,20%. Ostatní vzorky, ozářené i neozářené, byly mineralizovány z 25 50% a nejhůře mineralizován byl vzorek ozářeného Ecoflexu bez přídavku zeolitu a to jen z 17,16%. Změny termických vlastností byly měřeny pomocí diferenciální skenovací kalorimetrie a bylo zjištěno, že po biodegradaci docházelo k výraznému růstu teploty krystalizace v řádu desítek °C a také teploty tání, ale u té nedošlo k tak výrazným posunům. Byla měřena také krystalinita před a po ukončení pokusu. Její nízká hodnota (5-13%), typická pro Ecoflex, na počátku byla po biodegradaci nižší o 1-5%. Přídavkem zeolitu k Ecoflexu bylo dosaženo lepších výsledků biodegradace. UV-zářením byly způsobeny změny ve zhutnění sítě a vznik gelové fáze ve struktuře Ecoflexu, ale přídavkem zeolitu bylo docíleno vzniku menší gelové fáze a lepší biodegradovatelnosti daných vzorků.