Verbální a neverbální bezprostřednost učitele ve vztahu k žákovskému učení

Abstract

Disertační práce je věnována konceptu interpersonální bezprostřednosti učitele, který je považován za významný prostředek posilování percipovaného učení žáků. Uvedená problematika je nejprve specifikována z hlediska širších souvislostí představujících vztahovou rovinu, v jejímž rámci se uskutečňují zásadní procesy interakce a komunikace mezi učitelem a žákem. V navazující části je pozornost věnována učiteli, jenž svými předpoklady uvedené procesy iniciuje a udává jejich směr i kvalitu. V této souvislosti se dostává do středu zájmu vymezení a uvedení teoretického zázemí konceptu interpersonální bezprostřednosti učitele. Celou teoretickou část uzavírá problematika percipovaného žákovského učení, jež se zejména v zahraničních výzkumech dostává do spojitosti s interpersonální bezprostředností učitelem. Předmětem empirické části je kvantitativní výzkumné šetření. Cílem bylo blíže prozkoumat vztah interpersonální bezprostřednosti učitele s percipovaným učením žáků a analyzovat souvislosti obou jevů s vlastnostmi žáků a učitelů. Výzkum byl orientován do prostředí druhého stupně základních škol, kde byla získána data od 868 žáků a 40 učitelů 6. - 9. tříd. Analýzy dat přinesly několik význačných zjištění, jež jsou diskutována v poslední části disertační práce.

Disertační práce je věnována konceptu interpersonální bezprostřednosti učitele, který je považován za významný prostředek posilování percipovaného učení žáků. Uvedená problematika je nejprve specifikována z hlediska širších souvislostí představujících vztahovou rovinu, v jejímž rámci se uskutečňují zásadní procesy interakce a komunikace mezi učitelem a žákem. V navazující části je pozornost věnována učiteli, jenž svými předpoklady uvedené procesy iniciuje a udává jejich směr i kvalitu. V této souvislosti se dostává do středu zájmu vymezení a uvedení teoretického zázemí konceptu interpersonální bezprostřednosti učitele. Celou teoretickou část uzavírá problematika percipovaného žákovského učení, jež se zejména v zahraničních výzkumech dostává do spojitosti s interpersonální bezprostředností učitelem. Předmětem empirické části je kvantitativní výzkumné šetření. Cílem bylo blíže prozkoumat vztah interpersonální bezprostřednosti učitele s percipovaným učením žáků a analyzovat souvislosti obou jevů s vlastnostmi žáků a učitelů. Výzkum byl orientován do prostředí druhého stupně základních škol, kde byla získána data od 868 žáků a 40 učitelů 6. - 9. tříd. Analýzy dat přinesly několik význačných zjištění, jež jsou diskutována v poslední části disertační práce.