Disperzní systémy na bázi nanočástic

Abstract

Koloidní systémy hrají významnou roli v řadě průmyslových odvětví. Jelikož se obvykle jedná o nestabilní systémy, je značné úsilí věnováno jejich stabilizaci pomocí vhodných stabilizátorů. Ke stabilizaci koloidních systémů lze použít širokou škálu látek, avšak vzhledem k rostoucím potřebám společnosti a nutnosti ochrany životního prostředí se pozornost stále více upírá na materiály z obnovitelných přírodních zdrojů a na materiály vykazující biokompatibilitu s živými systémy. V této souvislosti je nanocelulóza považována za jeden z nových potenciálních kandidátů pro vývoj materiálů a produktů směrem k udržitelnější budoucnosti. S rostoucím rozvojem nanotechnologií se nanocelulóza ukázala jako velmi zajímavý materiál. Díky svým pozoruhodným vlastnostem, ekologické povaze a snadné dostupnosti je považována za jeden z nejvýznamnějších ?zelených? materiálů moderní doby. V návaznosti na problematiku stabilizace disperzních systémů se dizertační práce věnuje nanocelulózovým částicím a jejich schopnosti stabilizovat koloidní disperze. Konkrétně jsou zde studovány dva typy disperzních systémů. Prvním typem jsou klasické koloidní disperze, kde je studována příprava Pickeringových emulzí využívající ke stabilizaci kombinaci částic oxidu titaničitého a částic nanocelulózy. Takové systémy by mohly najít uplatnění například v přípravcích na ochranu proti UV záření. Druhý typ studovaných systémů zahrnuje vodivé koloidní disperze na bázi polyanilinu připravené polymerací ve vodném prostředí využívající ke stabilizaci dva typy nanocelulózových částic, a to celulózové nanokrystaly nebo nanofibrily. V dalším kroku se práce soustředila na využití těchto systémů pro přípravu Pickeringových emulzí a tenkých vodivých filmů s potenciálními aplikacemi v biomedicíně.