Úloha environmentálního řízení lidských zdrojů při podpoře udržitelnosti podniku v automobilovém průmyslu

Abstract

Několik velkých společností prošlo v posledních letech přechodem na udržitelnost, a to i přes omezený teoretický a empirický výzkum v oblasti environmentálního řízení lidských zdrojů s přihlédnutím k udržitelnosti. Tento výzkum však zůstává v počáteční fázi a má několik významných nedostatků. Je založený na duálních teoretických perspektivách teorií AMO a paradoxu. Model zahrnuje závazek nejvyššího vedení a firemní environmentální kulturu jako mediační mechanismy k vysvětlení procesu transformace environmentálního řízení lidských zdrojů směrem k podnikové udržitelnosti. Hlavní cíl této disertační práce má být dosažen pomocí kombinované metodologie s využitím vlastního průzkumu 194 zaměstnanců pracujících v automobilových společnostech (kvantitativní fáze-I) a následné obsahové analýzy (kvalitativní fáze-II) dvou ročních zpráv o udržitelném rozvoji, které byly zveřejněny třemi automobilovými společnostmi v České republice. V tomto výzkumu byl pro analýzu dat z průzkumu použit software SmartPLS 4.0. Za účelem kvalitativní analýzy dat autor provedl obsahovou analýzu dvou ročních zpráv o udržitelnosti vydané třemi automobilovými společnostmi, a to pomocí kvalitativního softwaru verze Atlas.ti 9.0. Údaje z průzkumu ukázaly, že environmentální principy řízení lidských zdrojů, např. environmentální řízení výkonnosti a environmentální zapojení zaměstnanců, pozitivně souvisejí s angažovaností vrcholového managementu a environmentální kulturou organizace. Naopak environmentální školení nebylo podporováno angažovaností nejvyššího vedení. Tento výzkum poukazuje na závazek vrcholového managementu a vliv environmentální kultury organizace na udržitelnost podniku. Výsledky kvalitativní obsahové analýzy přinesly užitečná témata, jako jsou environmentální iniciativy, odpovědné chování, digitální obchodní model a orientace na zaměstnance. Tento výzkum je založen na teorii s teoreticky novou perspektivou a představuje komplexní rámec pro lepší pochopení toho, jak automobilové společnosti přijímají environmentální řízení lidských zdrojů při podpoře podnikové udržitelnosti. Důležité je, že tento výzkum přispívá k souboru poznatků o GHRM a podnikové udržitelnosti, což je částečně prozkoumaný fenomén ve středoevropském regionu, zejména v České republice. Tento výzkum je také prvním pokusem o spojení dvou dosud oddělených teoretických perspektiv, jakými jsou teorie AMO a teorie paradoxu. V neposlední řadě se tento výzkum zabývá i důsledky tohoto komplexního rámce pro výzkum environmentálního řízení lidských zdrojů s ohledem na udržitelnost podniku.